Byl jednou jeden svět, který neměl konec. Svět, kde slunce i měsíc byly hranaté, mraky pluly po obloze jako bílé kostky a všechno, od trávy až po nejvyšší hory, se skládalo z úhledných bloků. V tomhle světě, v jednom malebném údolí plném vysoké trávy a voňavých květin, žili tři malí bráškové. Byli to zelení a trochu neohrabaní mobové – Kripříci....
V Kanceláři zoubkových víl bylo jako každý večer rušno. Zoubková říše, ukrytá daleko za sedmero horami a sedmero řekami, se připravovala na noční směnu. Uprostřed říše stála obrovská perla, ve které se nacházela hlavní vílí budova. Místnosti byly vystlané měkkými obláčky, světlo tu zajišťovaly mušličkové lampičky a vzduchem voněla máta a cukrová...
V malém přímořském městečku bydlela holčička jménem Terezka. Bylo jí osm let a milovala moře. Každý den sedávala na molu a představovala si, jaké to je být rybou, plavat mezi korály a objevovat tajemství hlubokého oceánu. "Ach, jak ráda bych se podívala na dno moře," povzdychla si jednou.
Bylo jednou jedno království jménem Perlové Údolí. A v tom království stál obrovský zámek s vysokými věžičkami a střechami z perel. V tom zámku bydlela princezna Amélie.
Anežka byla zvídavá dívenka, která ráda objevovala svět kolem sebe. Nebyla jako ostatní děti ve vesnici, které trávily zimní dny stavěním sněhuláků nebo klouzáním na rybníku. Anežka milovala dlouhé procházky přírodou a snila o tom, že jednou objeví něco úžasného – možná skrytý poklad, tajemnou stezku nebo záhadný zvuk, který by ji zavedl do jiného...
Bylo krásné jarní ráno. Sluníčko se vkrádalo do pokojíčku sourozenců a lechtalo spící tváře dětí. Gábinka se jako první protáhla pod peřinou a pomalu otevřela oči. V hlavě jí hned zablikala vzpomínka:
Byla jednou jedna krásná, klidná noc. Všechno bylo tiché, jen z dálky se ozývalo jemné šumění větru mezi stromy. Uprostřed své malé nory se ve svém měkoučkém pelíšku převaloval Krtek. Měl hlavičku položenou na polštářku a přikrytý byl peřinkou až po čumáček. Ale spánek ne a ne přijít. Oči měl dokořán a koukal ze střešního okna ven na noční oblohu....
Na kraji malé vesnice, kde se zahrady skláněly k lesu a potůček si pořád broukal svou veselou písničku, bydlela tři koťátka. Každé vypadalo trochu jinak, ale kamkoliv šla, držela se spolu.
Za hlubokým pralesem, kde se rozkládalo dinosauří údolí, žil veliký, silný a moudrý táta T-Rex se svými mláďaty. Měl ostré zuby, pevné tlapy a hlas, který otřásal lesy. Jeho největší radostí bylo číst svým mláďatům Rikimu, Týně a Maxovi pohádky před spaním. Měl ale jeden velký problém – špatně viděl na blízko a bez svých kulatých brýlí s tlustými...
Kdysi dávno, uprostřed rozlehlé savany zalité zlatým sluncem, žilo malé lvíče jménem Simba. Simba nebyl jen tak obyčejné mládě – byl princem, který se měl jednoho dne stát králem.
Byla jednou jedna zasněžená vesnička ukrytá v klínu lesů a luk, kde v zimě vládla pohádková atmosféra. Všude kolem byly třpytivé závěje, stromy ověšené ledovými ozdobami, a z komínů chaloupek stoupal kouř, který se mísil s vůní jehličí. V téhle vesničce žila parta veselých pejsků, kteří se těšili na každou zimu. Nejraději měli bobování na dlouhém...
V dávných dobách, kdy obloha byla ještě tmavší než dnes a hvězdy zářily tak jasně, že dokázaly osvětlit celou poušť, se jedné noci objevila na nebi hvězda tak jasná, že všechny ostatní bledly v její záři. Tato hvězda nebyla ledajaká. Bylo to znamení. Znamení, že se narodil král, který změní svět.
Vítek byl malý ptáček s lesklým, tmavomodrým kabátkem a hluboce vykrojeným ocáskem. Právě měl v křídlech tisíce kilometrů. Letěl z daleké Afriky, přes nekonečnou poušť Saharu i přes rozbouřené Středozemní moře. V hlavičce měl neviditelný kompas, který mu přesně říkal: "Už tam skoro jsi. Zahni u té velké lípy, přelet' rybník a jsi na svém statku v...