V malém přímořském městečku bydlela holčička jménem Terezka. Bylo jí osm let a milovala moře. Každý den sedávala na molu a představovala si, jaké to je být rybou, plavat mezi korály a objevovat tajemství hlubokého oceánu. "Ach, jak ráda bych se podívala na dno moře," povzdychla si jednou.
Na okraji hlubokého lesa, tam, kde se sníh kupil do větších a větších závějí, leželo starobylé jezero. Bylo zvláštní – jeho hladina ještě nikdy neroztála, ani v nejteplejších dnech léta. Lidem z nedaleké vesnice z toho šla hlava kolem. Měl to snad na svědomí příroda, nebo nějaké prastaré kouzlo? Nikdo nevěděl jistě, ale každá rodina měla o jezeře...
Letadlo René bylo opravdu výjimečné. Nejenže mělo zlaté vrtule, které se točily tak rychle, že byly skoro neviditelné, ale také znalo všechna tajemství světa. René procestoval celý svět a navštívil každý kout Země. Jeho největší radostí bylo vyprávět dětem o dobrodružstvích, která zažil, a o místech, která poznal.
Daleko v modrých hlubinách oceánu, kde paprsky slunce sotva doléhají, žila mořská panna jménem Melora. Měla růžové vlasy, dlouhý, modrý třpytivý ocas a byla velmi zvědavá na každý kout podmořského světa. Byla to průzkumnice, která denně plavala hluboko v oceánu a objevovala kouzelné podvodní světy! Prozkoumala korálové útesy, hledala skryté poklady...