Na kraji malé vesnice, kde se zahrady skláněly k lesu a potůček si pořád broukal svou veselou písničku, bydlela tři koťátka. Každé vypadalo trochu jinak, ale kamkoliv šla, držela se spolu.
Kdysi dávno, v daleké Indii, stála stará a dávno opuštěná vesnice. Nikdo už si nepamatoval, kdo tu původně žil. Domy byly prázdné, střechy děravé, okna rozbitá a schody dávno spadlé. Ulice pokrýval prach a suchá tráva. Jen občas tu zahoukal výr nebo se proplazil had.
Byl teplý letní večer. Všude okolo voněla posekaná tráva, kdesi v dálce šuměl les a do ticha zpívali cvrčci. Nebe bylo temně modré a každou chvíli se na něm rozzářila další a další hvězda.
Žila byla jednou jedna veselá stonožka jménem Bětka. Měla přesně sto nožiček – a pro každou nožičku měla jinou botičku. Jedna byla červená jako třešnička, druhá modrá jako letní obloha, třetí měla puntíky, čtvrtá proužky a některé dokonce cinkaly jako rolničky.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
V králičí školce paní učitelka Zaječice připravila překvapení. "Děti, příští týden k nám přijdou na výměnný pobyt kamarádi z jiných škol! Budeme se od nich učit zajímavé věci a oni se zase něco dozvědí o nás." Králičci byli nadšení a hned začali vymýšlet, co všechno budou s novými kamarády dělat.
Jmenovala se Sněženka. Byla to drobná, křehká vločka, která se narodila vysoko na zimní obloze, ve studeném a hustém mraku nad vrcholky Krkonoš. Už od prvního okamžiku byla jiná. Milovala tanec, ale také byla zvídavá. Spolu se stovkami dalších vloček se nechala unášet větrem, až dopadla na sněhovou pokrývku u lesa nedaleko Luční boudy. Kolem byly...
Vjednom malém městečku žila kočička jménem Mia. Byla to krásná, hebká kočka s bílým kožíškem a modrýma očima. Přestože byla nádherná, často se cítila nesvá. Chtěla být jako jiné kočky, které byly buď černé, rezavé nebo skvrnité. Mia často snila o tom, že by mohla vypadat jinak a být tak více jako její kamarádky.