Příběh Cyrila a Metoděje

Kdysi dávno, před více než tisíci lety, žili ve městě jménem Soluň dva bratři. Jeden se jmenoval Konstantin, druhý Michal. Byli velmi chytří, pilní a laskaví.

Konstantin se narodil roku 826 a byl to učenec – rád četl, přemýšlel a uměl spoustu jazyků. Mluvil výborně řecky, latinsky, hebrejsky, slovansky, staroturecky a snad i arabsky a gótsky! Byl nejmladší z celé rodiny – dokonce až sedmé dítě! Až na sklonku života, roku 869, přijal v Římě řeholní jméno Cyril.

Michal, jeho starší bratr, se narodil roku 815. Byl klidný, moudrý a spravedlivý – skvělý vůdce. Po své úřední kariéře vstoupil do kláštera na hoře Olymp v Malé Asii a přijal mnišské jméno Metoděj.

Oba byli vzdělaní a hluboce věřící. Spolu byli tito bratři jako dvě strany jedné mince. Díky své schopnosti porozumět jiným kulturám se stali významnými věrozvěsty – tedy hlasateli víry. A dnes je známe hlavně pod jejich mnišskými jmény - Cyril a Metoděj.

Jednoho dne dorazila na císařský dvůr v Byzanci důležitá zpráva. Psalo se v ní, že kníže Rostislav z Velké Moravy hledá nadané učitele, kteří by jeho lidem pomohli poznat křesťanskou víru v jazyce, kterému budou sami rozumět. Byzantský císař dlouho přemýšlel, koho pověřit tak důležitým úkolem, až se nakonec rozhodl pro dva moudré bratry ze Soluně – Cyrila a Metoděje. A tak se právě oni v roce 863 vydali na dlouhou cestu na Velkou Moravu.

V té době se bohoslužby konaly pouze v latině, řečtině nebo hebrejštině – jazykům, kterým lidé na Moravě nerozuměli. Mluvili totiž staroslověnštinou. Ale jak učit lidi, kteří neumí číst ani psát? Cyril si s tím věděl rady! Vymyslel úplně nové písmo, kterému se říkalo hlaholice. Mělo 41 znaků a jeho název je odvozen od starého slovanského slova glagolati – mluvit. Pomocí tohoto písma bratři přeložili části Bible a bohoslužebné texty. Dokonce založili školu, kde až 200 mladých mužů studovalo čtení, psaní a bohoslužby ve staroslověnštině. Z těchto žáků se stali budoucí kněží a učitelé.

Cyril a Metoděj ale čelili odporu. Některým duchovním se nelíbilo, že šíří víru v jiném než v latinském jazyce. Bratři se proto vypravili až do Říma, aby svou práci obhájili před papežem. A skutečně – papež jejich úsilí schválil.

Bohužel krátce nato Cyril v Římě onemocněl a roku 869 zemřel. Bylo mu teprve 42 let. Je pohřben v římské bazilice svatého Klimenta, kde dodnes spočívá jeho hrob.

Metoděj se vrátil zpět na Velkou Moravu a pokračoval v jejich práci ještě dlouhé roky. Učil, překládal, a jeho žáci šířili písmo a víru dál do dalších zemí. Cyrila přežil o celých 16 let. Když Metoděj zemřel, byl pohřben někde na Velké Moravě, pravděpodobně ve Velehradě. Dodnes ale nikdo přesně neví, kde jeho hrob je.

Po Metodějově smrti nastala smutná doba. Slovanské bohoslužby byly zakázány, knihy psané hlaholicí byly spáleny a žáci museli odejít. Ti však šířili víru dál v jiných zemích – v Bulharsku, Srbsku, Rusku, Bělorusku, Chorvatsku i Polsku.

Jeden z Metodějových žáků, pravděpodobně Kliment Orchidský, vytvořil nové písmo: cyrilici, pojmenovanou po Cyrilu. Cyrilice, inspirovaná řeckou abecedou, byla vhodnější pro slovanské jazyky a později se vyvinula ve východoevropské azbuky.

Na Moravě byli oba věrozvěsti již ve 14. století uctíváni jako patroni země. A tak díky dvěma bratrům, kteří se nebáli pomáhat, máme dodnes jazyk, písmo, víru a dědictví, na které jsme hrdí. Svátek svatých Cyrila a Metoděje slavíme každoročně 5. července, a to nejen v Česku a na Slovensku, ale i v dalších slovanských zemích. Jsou to naši slovanští učitelé, svatý Cyril a svatý Metoděj.