Rodina a přátelství

V dávných dobách, kdy po Zemi ještě kráčeli obří tvorové, žili tři kamarádi: Brachi, Rexík a Daky. Každý z nich byl úplně jiný, ale to jim vůbec nevadilo, protože je spojovalo jedno – přátelství a zvídavost. Společně objevovali svět plný tajemství, dobrodružství a nových zážitků. A právě jeden takový nezapomenutelný den dnes zažijeme s nimi.

Byla jednou jedna zasněžená vesnička ukrytá v klínu lesů a luk, kde v zimě vládla pohádková atmosféra. Všude kolem byly třpytivé závěje, stromy ověšené ledovými ozdobami, a z komínů chaloupek stoupal kouř, který se mísil s vůní jehličí. V téhle vesničce žila parta veselých pejsků, kteří se těšili na každou zimu. Nejraději měli bobování na dlouhém... 

Anička byla holčička s hnědými vlasy, které vždy schovávala pod teplou čepici, a s očima plnýma zvídavosti. Žila na okraji města a každé ráno pomáhala rodičům se sbíráním dříví a občas tajně zalezla hlouběji mezi stromy, aby se podívala, co dělají zvířátka. Zvířátka měla Aničku ráda, protože jim nikdy neubližovala a nosila jim drobné dobroty ... 

Letadlo René bylo opravdu výjimečné. Nejenže mělo zlaté vrtule, které se točily tak rychle, že byly skoro neviditelné, ale také znalo všechna tajemství světa. René procestoval celý svět a navštívil každý kout Země. Jeho největší radostí bylo vyprávět dětem o dobrodružstvích, která zažil, a o místech, která poznal. 

Vysoko nad oblaky, kde je zima tak silná, že by zastavila dech každému živému tvorovi, Bleskomor každý den pozoroval krajinu pod sebou. Všude kolem něj zuřily sněhové bouře a hromy se mísily se světly blesků, které jakoby drakovi vzdávaly hold. Rád roztahoval křídla a nechával se obdivovat samotnými mraky. Pokaždé, když probíhala bouře zesílila,...

Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!

"Koko! Koko! Máme veliký problém!" přihopkal Hopík celý udýchaný.

"Co se děje?" zvedla slepička hlavu.

"Čokoládová vajíčka jsou pryč! Všechny košíky jsou prázdné! Zmizela! Ztratila se! Ukradli nám je!"

Byla jednou jedna malá vesnička ukrytá v údolí, kde lidé i zvířata žili v lásce a harmonii. Na okraji té vesničky stál statek, a na tom statku žilo malé prasátko se svými rodiči. Jeho rodiče byli docela obyčejná růžová prasátka, ale jejich malé prasátko bylo od narození zvláštní – mělo zlatou srst. Když se narodilo, lidé na statku byli překvapeni...