V malé vesničce obklopené hustými lesy žila malá dívka jménem Eliška. Byla to nejšikovnější pekařka v širokém okolí. Spolu se svou maminkou pekla to nejlepší cukroví, které vonělo po skořici, medu a vanilce tak intenzivně, že poutalo pozornost lidí i z dalekých vesnic. Ale nejraději ze všeho pekla Eliška perníkové panáčky.
Jednoho Štědrého večera, když byla obloha posetá hvězdičkami, Eliška dokončila poslední dávku cukroví. Ve vzduchu byla cítit slavnostní atmosféra, ale Eliška měla pocit, že je něco jinak. Když vytáhla z trouby plech perníkových panáčků, zjistila, že vypadají neobvykle živě. Každý z nich měl jiný výraz a zdálo se, že ji bedlivě sledují.
"Jako by očima sledovali každý můj pohyb," zamumlala si Eliška pro sebe, cítíc zvláštní směs zvědavosti a neklidu. Bylo to, jako by panáčci skutečně vnímali její přítomnost, což jí připomnělo příběhy o oživlých věcech, které jí kdysi vyprávěla maminka. Na chvíli se zastavila a zahleděla se do jejich zdobených tváří, ale rychle ten podivný pocit zahnala, zatřepala hlavou a pustila se do uklízení kuchyně. Perníkové panáčky poskládala do velké mísy, kterou položila na stůl poblíž okna.
Když odbila půlnoc, něco se stalo. Eliška byla ještě vzhůru a sledovala oblohu zabarvenou jemnými odlesky polární záře. Najednou se ze stolu ozvalo jemné zašustění. Otočila se a k jejímu údivu uviděla, jak se perníkoví panáčci hýbou.
"To není možné!" vykřikla.
Největší z panáčků, který měl červený kabátek zdobený cukrovou polevou, se uklonil a řekl: "Dobrý večer, slečno Eliško. Jsme tady, abychom ti poděkovali za život, který jsi nám dala. Ale dnes v noci je před námi důležitý úkol."
"Úkol?" zeptala se Eliška, která se pomalu začínala vzpamatovávat z šoku.
"Ano," pokračoval panáček. "Ježíšek měl během cesty do tvé vesnice nehodu. Jeho sáně se rozbily a potřebuje naši pomoc, aby mohl doručit dárky všem dětem. Ty jsi naše stvořitelka, proto bys nám mohla pomoci."
Eliška chvíli přemýšlela, ale nakonec přikývla. Věděla, že štěstí dětí je důležitější než její vlastní pochybnosti. "Dobře, pomůžeme Ježíškovi. Ale jak ho najdeme?"
Panáček ukázal na kouzelný prach, který se jemně vznášel nad stolem. "Použijeme tento prach. Ten nás zavede přímo k Ježíškovi."
Eliška si oblékla teplý kabát, nasadila čepičku a vložila panáčky do košíku, aby je mohla vzít s sebou. Když posypala prachem cestu před sebou, les začal svítit jemným stříbrným světlem a otevřela se stezka, která vedla přímo do hlubokého lesa.
Cesta byla kouzelná. Stromy kolem ní se zdály živé, jejich větve se pohupovaly. Z nebe pomalu padaly velké sněhové vločky, které se třpytily jako diamanty. Perníkoví panáčci si mezi sebou vesele povídali, ale nejvíc Elišku zaujala jejich odvaha a odhodlání.
Po několika hodinách dorazili na místo, kde se sáně Ježíška roztříštily na kousky. Sobí spřežení netrpělivě podupávalo a Ježíšek stál uprostřed, s tváří zamyšleného člověka, který si nevěděl rady.
"Ježíšku, jsme tady, abychom ti pomohli!" zavolala Eliška.
Ježíšek se usmál a přivítal je s radostí. "To je skvělé! Ale bude to těžké. Saně jsou velmi poškozené a bez nich nemohu doručit dárky."
Perníkoví panáčci se pustili do práce. Jeden z nich našel kousek zázvorového těsta, který použil jako záplatu na rozbíté lóže saní. Jiný smíchal cukrovou polevu s kouzelným prachem a vytvořil silné lepidlo, které spojilo ulomené ližiny. Další panáček vyřezal malé dřevěné ozdoby, které pomáhaly vyvážit konstrukci.
Eliška mezitím pomáhala uklidňovat soby. Pohladila je po sametových parožích a dala jim pár kousků mrkve, které měla v kapse. Sobí vůdcový samec Rudolf ji lehce strčil nosem a spokojeně frkl.
Když byly saně hotové, Ježíšek si je prohlédl a zasmál se: "To je ta nejkrásnější oprava, jakou jsem kdy viděl. Děkuji ti, Eliško, a děkuji i tvým statečným panáčkům."
Ale noc ještě neskončila. Když Ježíšek zkusil saně rozpohybovat, zjistil, že kouzelná energie nestačí. "Potřebujeme poslední laskavost. Eliško, můžeš zazpívat koledu, která probudí kouzlo Vánoc?"
Eliška byla zaskočená. "Ale já neumím zpívat!"
"Zkus to, tvůj hlas má větší sílu, než si myslíš," povzbuzovali ji panáčci.
Eliška zavřela oči a začala zpívat jednoduchou melodii, kterou ji kdysi učila maminka. Její hlas byl jemný a nejistý, ale postupně nabýval na síle. Les kolem nich se rozzářil a saně začaly lehce levitovat nad sněhem. Kouzlo bylo obnoveno!
Ježíšek nasedl na saně, poděkoval Elišce i panáčkům a slíbil, že na ně nikdy nezapomene. "A teď rychle domů, ať tě rodiče nehledají," řekl a zmizel ve hvězdné obloze.
Když se Eliška vrátila domů, položila panáčky zpět na stůl. Ti se na ni naposledy usmáli a znehybněli. A Eliška věděla, že tato noc byla skutečná a že na ni nikdy nezapomene.
A tak Vánoce přinesly nejen dárky, ale i přátelství a dobrodružství, které Eliška navždy nosila ve svém srdci.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!