Traktor Toník a dýňová sklizeň

Byl nádherný podzimní den na farmě. Slunce se probíjelo skrze zlatavé a rudé listy, které pokrývaly okolní stromy jako pestrobarevný koberec. Všude kolem se vinula lehká mlha, ale z ní se stále více vynořovala pole plná velkých, zářivě oranžových dýní. Pro farmáře Frantu to byl nejdůležitější den v roce – čas dýňové sklizně.

Na dvoře stál připravený traktor Toník. Toník byl středně velký traktor s jasně červenou karoserií, která se leskla i po dlouhém dni práce na poli. Jeho kola byla velká a pevná, pokrytá tlustými špinavými pneumatikami, které byly připravené na jakýkoli terén, ať už to byl blátivý les nebo kamenitá polní cesta. Přední světla zářila jako dvě velké oči, vždy pozorné a připravené na nové dobrodružství. Jeho výfuk trčel vysoko nad kabinou a z něj se často jemně kouřilo, když se Toník s nadšením pustil do práce. Na kapotě měl malý znak své farmy, který hrdě nosil jako symbol svého domova.

Byl to opravdu silný a spolehlivý stroj, který měl dnes zvláštní úkol. "Toníku, dnes je den sklizně," řekl farmář Franta, když si nasazoval starou farmářskou čepici. "Máš za úkol dopravit všechny ty krásné dýně do stodoly, než se setmí."

Toník se s nadšením zakymácel a z motoru mu vyšel zvuk připomínající spokojené zabručení. Měl rád práci na farmě, zejména na podzim, kdy bylo všude plno barev a vůní.

Toník se vydal na cestu k poli, kde už čekaly dýně, připravené ke sklizni. Vůně čerstvé hlíny a zralých plodů naplňovala vzduch. Farmář Franta naložil na přívěs první várku obřích dýní. Některé byly tak veliké, že se sotva vešly. "Opatrně, Toníku," varoval farmář, "tahle dýně je pořádně těžká. Ale stojí za to, bude z ní kotel výborné polévky!"

Toník začal pomalu rolovat zpět k farmě. Cesta byla trochu klikatá a plná spadaného listí, které tvořilo kluzké místo. Jakmile ale Toník uviděl, že je blízko stodoly, zapískal si radostí. Ale pak se stalo něco nečekaného!

Obří dýně se na kraji přívěsu nebezpečně zakymácela a sklouzla dolů přímo na cestu. "Bác!" ozvalo se hlasité zadunění. Dýně se skutálela z kopce a zmizela mezi stromy.

"Ach ne! Moje největší dýně!" vykřikl farmář Franta. "Toníku, musíme ji najít, jinak nestihneme sklizeň dokončit!"

Toník se otočil a hnal se znovu dolů po cestě, tentokrát o dost rychleji. Dýně se skutálela do lesa, kde zapadla mezi spadané listí a větve. Toník zarachotil na všechny čtyři válce a opatrně vjížděl do lesa. Mezi stromy se rozléhala ozvěna jeho motoru a drcení listí pod koly.

"Neboj se, Toníku, najdeme ji," povzbuzoval farmář Franta, ale v hlase mu bylo cítit napětí. Les byl hustý, plný mokrých větví, a cesta k dýni nebyla vůbec jednoduchá. Všude klouzalo listí, navíc mezi stromy nebylo moc místa. Toník musel kličkovat a hledat správnou trasu, aby nezasekl přívěs.

Najednou to Franta uviděl! Obří dýně seděla na kraji potoka. Hrozilo, že spadne do vody a zmizí navždy.

"Rychle, Toníku! Musíme ji chytit!" zakřičel farmář.

Toník zrychlil a s hlasitým zařinčením se přiblížil k dýni. Brzdil tak prudce, že se málem přetočil, ale nakonec se mu podařilo zastavit těsně u potoka. Farmář Franta seskočil z kabiny a rychle dýni podepřel, aby nespadla do vody. "Máš ji!" zavolal Toník radostně.

Když se jim konečně podařilo dýni naložit zpět na přívěs, začali pomalu, ale jistě z lesa vyjíždět. Cesta byla klikatá a plná překážek, ale tentokrát byli opatrnější. "Musíme si dávat větší pozor," zamumlal farmář Franta. "Kdybychom předtím jeli pomaleji, mohli jsme si ušetřit tohle dobrodružství."

Toník souhlasně zaburácel. Bylo to pro něj ponaučení – spěchat se nevyplácí, zvlášť když vezeš tak cenný náklad.

Když se konečně dostali zpět na pole, kde čekala další várka dýní, už se pomalu začínalo stmívat. "Toníku, dneska musíme makat rychleji," řekl Franta a naložil další dýně na přívěs. "Ale nezapomínej, že bezpečnost je nejdůležitější."

Toník začal jezdit tam a zpět, dýně přibývaly ve stodole, ale slunce se rychle ztrácelo za obzorem. K tomu všemu začal foukat silný vítr, který zvedal spadané listí do vzduchu a hnal ho po poli jako tančící tanec. Mraky na obloze se začaly stahovat a farmář Franta pocítil první kapky deště.

"Musíme si pospíšit, Toníku. Jestli to nestihneme, všechny dýně promoknou a zkazí se!" zvolal farmář. V dálce už bylo slyšet hřmění.

Toník zaburácel na souhlas a rozjel se zpět na pole rychleji než kdy předtím. Naložili poslední várku dýní, když vítr začal foukat tak silně, že Franta musel držet čepici oběma rukama. "Musíme to stihnout!"

Toník nabral rychlost. Cesta byla plná mokrých listů a kluzká, ale traktor se nechtěl vzdát. Překonával jeden hrbol za druhým, až dojeli zpět ke stodole. Déšť už bubnoval do střechy, ale Toník s Frantou vyložili poslední dýně právě včas.

"Uf, to bylo o fous!" usmál se farmář a podíval se na Toníka. "Dobře jsme to zvládli, Toníku. Ty jsi prostě nejlepší traktor na světě."

Toník skromně zabrumlal. Bouře venku zuřila, ale všechny dýně byly v bezpečí, suché a připravené na prodej. A farmář s traktůrkem si za odměnu dávali horký čaj u krbu.

Jak farmář Franta s Toníkem seděli a poslouchali, jak déšť bičuje střechu, Franta zamyšleně promluvil. "Víš, Toníku, dnešek mi připomněl, že někdy je důležité nespěchat. Když spěcháme, můžeme ztratit něco důležitého. Lepší je jít pomalu, ale jistě."

Toník přikývl svými velkými reflektory. Dnešní den byl náročný, ale nakonec si oba uvědomili, že i když je důležité pracovat rychle, opatrnost a spolupráce jsou důležitější.

NAŠE DALŠÍ POHÁDKY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY