V malém přímořském městečku bydlela holčička jménem Terezka. Bylo jí osm let a milovala moře. Každý den sedávala na molu a představovala si, jaké to je být rybou, plavat mezi korály a objevovat tajemství hlubokého oceánu. "Ach, jak ráda bych se podívala na dno moře," povzdychla si jednou.
Jednoho dne, když se procházela po pláži, zahlédla v písku něco zářivého. Byla to malá perla, která se třpytila perleťovými barvami. Terezka ji zvedla a náhle uslyšela tichý hlas.
"Děkuji, že jsi mě našla," ozvala se perla. Terezka se rozhlížela, ale nikdo tam nebyl. "Já jsem tady, v tvé ruce," pokračoval hlas. "Jsem kouzelná perla a můžu splnit tvé přání."
Terezka vykulila oči. "Opravdu? To je úžasné! Můžu si něco přát?" zeptala se dychtivě.
"Ano," odpověděla perla. "Ale mám jednu podmínku. Po splnění tvého přání mě musíš vrátit domů – do oceánu mezi korály, kde patřím. Jen tam můžu zůstat kouzelná a chránit podmořský svět. Co na to říkáš?"
Terezka se na perlu zamyšleně podívala. "Dobře," řekla nakonec. "Vrátím tě domů, slibuju."
Perla znovu zazářila a hlas se rozzářil radostí. "Pak se připrav, děvče, na velké dobrodružství!"
Terezka nemohla uvěřit svým uším. "Opravdu? Chtěla bych se podívat na dno moře!" řekla nadšeně.
"Dobře," odpověděla perla. "Když mě vložíš do vody, získáš schopnost dýchat pod mořskou hladinou a plavat rychle jako mořská panna! Ale připrav se, že ve vodě můžeš narazit i na nebezpečná zvířátka, kterým by ses měla vyhnout. A také mysli na to, že musíš být opatrná a nepoškodit žádný korál. Korály jsou velmi důležité pro celý svět, protože poskytují domov tisícům mořských tvorů a pomáhají udržovat oceán čistý a zdravý," pokračovala perla. "Bez nich by podmořský svět nemohl existovat."
Terezka přikývla, pevně rozhodnutá být opatrná. Bez váhání vběhla do vody, ponořila perlu pod hladinu a okamžitě pocítila zvláštní změnu. Moře ji objalo jako starý přítel, a její tělo se zdálo lehké a hbité. Když se nadechla, ucítila svěží, chladivý vzduch, jako by byla stále nad vodou. Vzrušení ji naplňovalo od hlavy až k patě – konečně se vydá na své vysněné podmořské dobrodružství!
Pod hladinou se Terezce otevřel úchvatný pohled. Korály hrály všemi barvami, kolem ní plavaly ryby jako z pohádky – některé měly dlouhé ploutve jako závoje, jiné vypadaly jako malé hvězdičky. Vše bylo klidné a kouzelné.
Jak Terezka plavala hlouběji, náhle před sebou spatřila průsvitnou medúzu, která se vznášela ve vodě jako kouzelný lampion. Byla krásná, ale perla ji okamžitě varovala. "Pozor, Terezko! Medúzy mají chapadla plná žahavých buněk. Plav pomalu a obejdi ji velkým obloukem." Terezka opatrně změnila směr a medúzu nechala za sebou.
Jen o chvíli později si všimla velkého stínu na písčitém dně. Byl to rejnok, který ležel nehybně, téměř splynulý s okolím. "To je rejnok," zašeptala perla. "Jeho ocas má jedovatý osten, proto se k němu nepřibližuj." Terezka přikývla, obdivovala rejnokovu eleganci, ale poslechla perlu a držela si bezpečnou vzdálenost.
Najednou se před ní objevila velká mořská želva. "Zdravím tě, malý človíčku," řekla želva. "Jmenuji se Róza. Co tě přivádí do našeho světa?"
Terezka jí pověděla o svém přání vidět dno moře. Želva se usmála. "Máš šťastný den, protože právě teď potřebujeme tvou pomoc. Náš korálový útes umírá."
"Co se stalo?" zeptala se Terezka.
"Zlý rybář Šimon rozprostřel obří síť, která ničí korály a loví všechno, co mu přijde do cesty," vysvětlila Róza. "Pokud mu nezabráníme, náš domov zmizí."
Terezka přikývla. "Co mám dělat?"
Želva ji dovedla k místu, kde se shromáždili mořští tvorové. Byli tam chobotnice, delfíni i hejno malých rybek. Všichni se tvářili ustaraně.
"Musíme získat kouzelný korál, který chrání celý útes," řekla Róza. "Je ukrytý v jeskyni hlídané murénou. S jeho pomocí můžeme obnovit útes a přelstít rybáře Šimona."
Terezka se trochu bála, ale souhlasila. "Zvládneme to," řekla.
Cesta k jeskyni byla dlouhá a plná překážek. Nejprve museli proplout skrz les řas, kde se Terezka skoro zamotala. Pak museli překonat mořské proudy, které je málem odnesly pryč. Ale díky pomoci Rózy a delfína, který je vedl, se dostali až k jeskyni.
Uvnitř byla tma. "Tady musí být muréna," zašeptala Róza. Terezka spatřila velkého úhoře s ostrými zuby, jak hlídá zlatý korál na kamenném podstavci.
"Co když nás chytí?" zeptala se Terezka tiše.
"Musíš ji rozptýlit," řekla Róza. "Já mezitím získám korál."
Terezka sebrala odvahu. Zamávala rukama a začala zpívat písničku, kterou si vymyslela. Muréna se na ni otočila a nechápavě zírala. Mezitím želva vzala korál a obě rychle odpluly pryč.
Když se vrátili k útesu, moře se už začínalo bouřit. Rybářova síť byla obrovská a kolem ní kroužilo jeho loďstvo.
"Musíme použít korál," řekla Róza. Terezka korál opatrně umístila na útes, který začal zářit zlatým světlem. Proud světla vystřelil k síti a roztrhl ji na kusy. Ryby, které byly uvězněné, se rozutekly na všechny strany.
Rybář na lodi zuřil. "Tohle si odskáčete!" zařval. Ale náhle jeho loď obklopila hejna delfínů a ryb, které ji začaly tlačit zpátky ke břehu. Šimon pochopil, že moře je silnější než on, a odplul pryč.
Když bylo po všem, útes opět zářil barvami. "Terezko, zachránila jsi nás," řekla Róza vděčně.
"Moc ráda jsem vám pomohla," odpověděla Terezka. "Bylo to to nejkrásnější dobrodružství v mém životě."
"Je čas, abys šla domů," řekla želva Róza.
"Ano," odpověděla Terezka. "Ale nejdřív potřebuji dodržet svůj slib. Ukaž mi cestu domů, perličko," řekla a vzala perlu do ruky.
Terezka se řídila pokyny a opatrně připlavala ke korálovému útesu, kde perla začala zářit jasněji než kdy dřív. "Tady je můj domov," řekla perla. "Děkuji, že jsi dodržela svůj slib." Terezka jemně vložila perlu mezi měkké, barevné korály. Okamžitě se kolem ní začaly hemžit drobné rybky, jako by ji vítaly zpět. "Teď jsem šťastná," zašeptala perla. Terezka se na ni naposledy podívala a věděla, že udělala správnou věc.
Terezka se vynořila na hladinu, kde už svítilo slunce. Na molu už stála její maminka a mávala na ni. "Kde jsi byla tak dlouho?" ptala se.
"Jen jsem si trochu zaplavala," usmála se Terezka. Ale v kapse měla schovanou drobnou ulitu, aby nikdy nezapomněla na své podmořské dobrodružství.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!