Jednoho krásného rána si moudrý král zavolal svou dceru, princeznu Zlatku. "Má drahá Zlatko," řekl s úsměvem, "nyní je čas, abys ukázala, že jsi připravená stát se královnou. Dávám ti tento měšec zlatých mincí. Nauč se s nimi dobře hospodařit, protože jako královna budeš mít na starosti nejen své bohatství, ale i blaho našeho lidu. Až budeš připravená, vrať se domů."
Plná odhodlání a nadšení se Zlatka vydala na trh. Trh byl živý, plný barevných stánků s voňavými jídly, drahými šperky a třpytivými šaty. Zlatka byla okouzlena. "Tolik krásných věcí! Tolik lákadel!" říkala si. Ale sotva sáhla po svém měšci, vzpomněla si na slova svého otce. "Musím být rozvážná, ne vše, co se třpytí, stojí za to si koupit," pomyslela si a rozhodla se projít trhem bez zbytečných nákupů.
Jak procházela trhem, uviděla v rohu stařenku, která seděla na zemi a žebrala. Její šaty byly staré a roztrhané, tvář plná vrásek a pohled unavený. Zlatce jí bylo líto. Vytáhla jednu zlatou minci z měšce a podala ji stařence.
Stařenka se na ni podívala a s tichým, ale záhadným úsměvem řekla: "Děkuji ti, dobré děvče. Na oplátku ti dám něco zvláštního." Zpod svých hadrů vytáhla malou lahvičku s třpytivým nápojem. "Tento lektvar ti otevře oči a ukáže cestu ke splnění tvého poslání," řekla a podala jí lahvičku. Zlatka, trochu zvědavá, lektvar přijala, poděkovala a napila se.
Jakmile Zlatka lektvar vypila, svět kolem ní se začal točit. Najednou se ocitla uprostřed hlubokého lesa. "Kde to jsem?" ptala se sama sebe, když se rozhlížela po neznámé krajině. Před ní se objevila cestička vedoucí hluboko do lesa. "Co se to děje? Ta stařenka musela být kouzelná," uvědomila si.
Uprostřed cesty Zlatka narazila na první zkoušku. U cesty ležely tři měšce – jeden plný zlatých mincí, druhý napůl prázdný a třetí úplně prázdný. Nad nimi byl nápis: "Rozděl své bohatství moudře – na to, co potřebuješ, na to, co si přeješ, a na to, co je dobré si ušetřit." Zlatka pochopila, že musí správně rozdělit své peníze. Zamyslela se, vzala mince ze svého měšce a rozdělila je na tři hromádky – něco si nechala na základní potřeby, něco na přání a zbytek mincí si uložila na úspory.
Když úkol splnila, les před ní se rozzářil a cesta pokračovala dál. Po nějaké době se dostala k dalšímu úkolu – před ní byl starý most, který se zdál velmi vratký. U mostu stáli dva muži. První muž jí nabízel zkratku přes most za cenu téměř všech jejích peněz. Druhý muž jí poradil delší, obtížnější cestu, která však byla zdarma. Zlatka přemýšlela. "Pokud všechny své peníze utratím teď, co mi zbyde na později?" zvažovala. Nakonec se rozhodla pro delší, obtížnější cestu, i když věděla, že bude trvat déle a vyžadovat více úsilí.
Cesta byla skutečně náročná, plná překážek a nástrah, ale Zlatka ji úspěšně překonala. Když se nakonec dostala na konec lesa, uviděla před sebou opět stařenku. Tentokrát však nevypadala jako obyčejná žebračka. Její obličej byl čistý, její šaty už nebyly potrhané a měla kouzelnou hůlku. Stála vzpřímeně, krásně se usmívala a povídala:
"Dobrá práce, Zlatko," řekla stařenka. "Naučila ses rozdělovat své bohatství, myslet na budoucnost a odolat pokušení utrácet za nepotřebné věci. To jsou klíče k hospodaření, které ti pomohou stát se skvělou královnou." Zlatka se usmála. Uvědomila si, že každá zkouška jí přinesla cennou lekci, kterou může využít nejen pro sebe, ale jednou i pro své království.
Zlatka se vrátila zpět na trh, kde byl její měšec stále téměř plný. Rozhodla se, že za ty peníze koupí svému otci a služebným malé dárky, aby jim poděkovala za jejich lásku a péči. Když se vrátila do paláce, předala králi dárek a vyprávěla mu o svých dobrodružstvích a lekcích, které se naučila.
"Tatínku," začala, "naučila jsem se, jak je důležité rozumně hospodařit s bohatstvím. Rozdělovat své peníze na to, co potřebuji, na to, co si přeji, a odkládat si část peněz na budoucnost. Není důležité mít vše hned, ale myslet na dlouhodobé plány."
Král se na svou dceru pyšně usmál. "Výborně, drahá. Prokázala jsi, že jsi moudrá a zodpovědná. Jednou budeš skvělou královnou a tvé království bude vzkvétat, protože svému lidu zajistíš skvělou budoucnost." Zlatka byla šťastná, že získala otcovo uznání, a věděla, že lekce, které se naučila, jí pomohou, až se jednoho dne skutečně ujme vlády.
O několik let později se Zlatka stala královnou a rozhodla se, že peníze, které si moudře ušetřila, využije k tomu, aby pomohla celému království. Nechala postavit nové školy, obchody a nemocnice, aby měli lidé kde pracovat, učit se a zůstali zdraví. Zároveň podporovala podnikání a rozvoj služeb, povzbuzovala poddané, aby si zakládali své vlastní dílny, obchůdky a řemeslné podniky. Díky tomu lidé mohli dělat to, co je baví, a zároveň tím přispívat k růstu celé země. Kováři, pekaři, švadleny a další řemeslníci začali vydělávat více peněz, a tím nejen pomáhali sami sobě, ale také obohacovali celé království. Zlatka tak zajistila nejen vzdělání a práci, ale také růst podnikání, a díky jejímu rozvážnému hospodaření bylo její království bohaté a silné.
A tak princezna Zlatka, nyní moudrá královna, vládla s rozvahou a laskavostí, a její království vzkvétalo a bylo šťastné.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Vědomé rodičovství, nebo také mindful parenting, je přístup, který se zaměřuje na prožívání každého okamžiku s dítětem s plnou pozorností a respektem. Tento styl výchovy vychází z principů mindfulness, tedy schopnosti být plně přítomen v daném okamžiku, bez soudů a předsudků. Rodiče, kteří se rozhodnou pro vědomý přístup, se snaží vnímat nejen...