Princezna se zlatou hvězdou a čtyřlístek

Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"

"Ach, jen tak přemýšlím," povzdychla si Lada. "Mám pocit, že mi v životě chybí nějaké dobrodružství. Vím, že jsem šťastná, ale ráda bych zažila něco neobvyklého, něco, co mi rozproudí krev v žilách."

Princ se zasmál: "Dobrodružství? Vždyť máš všechno, co si můžeš přát! Království, které tě miluje, bezpečí a klid."

"Právě proto chci zkusit něco nového!" řekla Lada odhodlaně. "Nechci jen pořádat bály a vybírat nové šaty."

V tu chvíli přišel moudrý král Dobromil, Ladin otec. "Slyšel jsem váš rozhovor," řekl s úsměvem. "Víš, dcero, opravdové dobrodružství nepřichází, když ho hledáme. Přijde samo, až nastane ten správný čas."

Lada přikývla, ale v očích jí jiskřila zvědavost. "Možná máš pravdu, tatínku. Ale já se dnes vydám ven a uvidím, co mi osud připraví."

Král ji pohladil po vlasech: "Dobře, jdi. Ale buď opatrná."

Lada políbila prince na tvář, usmála se na otce a vyrazila do rozkvetlé zahrady. Mezi voňavými růžemi a šeříky si všimla krásného zeleného čtyřlístku. "Trocha štěstí se mi dnes bude hodit," pomyslela si a utrhla ho. "Kdo ví, jaké výzvy mě dnes čekají?"

Rozhodla se, že otestuje, jestli čtyřlístek opravdu nosí štěstí. Vydala se k ohradě, kde se pásl obrovský býk Rudovous. Nikdo se k němu neodvažoval přiblížit, ale Lada si s čtyřlístkem v ruce troufla. Opatrně vstoupila do ohrady a býk na ni zaměřil své divoké oči. Strážci už se chystali zasáhnout, když tu najednou Rudovous sklonil hlavu a klidně se vrátil ke svému senu. Lada se zasmála a pohladila ho po čele. Strážci nevěřili svým očím! "To je zázrak!" vykřikl jeden z nich. "Nikdy jsem neviděl, že by se Rudovous takhle choval!"

Nadšená princezna osedlala svého bílého koně a vyrazila na nejvyšší kopec. Chtěla se utkat s větrem v závodě. Pobídla koně a vítr se zdál být jejím spojencem. Její vlasy vlály, cítila se lehká jako pírko a uháněla tak rychle, že její stín nestačil držet krok. Když dorazila na vrchol, slunce zapadalo a nebe se zbarvilo do zlatova. Byla rychlejší než kdy dřív! "Hurá!" zvolala Lada a zvedla ruce k nebi. "Dnes mi štěstí opravdu přeje!"

Z výšky si ale všimla, že z vesnice pod kopcem stoupá kouř. Něco se dělo!

Skočila z koně a uslyšela zoufalé volání o pomoc. Z vesnice stoupal hustý dým. Hořela stará dřevěná věž a uvnitř byla uvězněná holčička. Lada neváhala. Vyběhla po hořících schodech, popadla děvčátko a skočila s ním dolů do sena. Přistály bezpečně a vesničané jásali a děkovali za záchranu. Lada se smála: "Musí to být tím čtyřlístkem! Dnes se mi daří všechno, na co sáhnu!"

Lada se rozhodla, že otestuje své štěstí i v jiných situacích.

Na kraji lesa narazila na skupinu trpaslíků, kteří smutně seděli kolem prázdné truhly. Zloděj jim ukradl jejich nejcennější poklad – kouzelný drahokam, který chránil jejich domov. Lada se nabídla, že jim pomůže. Sledovala stopy zloděje a brzy narazila na jeho skrýš. Zloděj byl překvapen, když viděl princeznu, a v panice upustil drahokam. Lada ho vrátila trpaslíkům, kteří ji s radostí odměnili. "Jsi naše hrdinka!" volali trpaslíci a tančili radostí. "Díky tobě je náš domov opět v bezpečí!"

Po cestě se zastavila v jednom z městeček, kde právě probíhal jarmark. Uprostřed náměstí provazochodec napínal dlouhé lano mezi dvěma věžemi a vyzval odvážné, aby si to zkusili. Lada bez váhání přistoupila a vykročila na lano. K úžasu všech diváků přešla celou vzdálenost, jako by se narodila pro chůzi v oblacích! "To je neuvěřitelné!" křičeli lidé a tleskali. "Nikdy jsme neviděli nikoho tak šikovného!"

Když se vracela do hradu, narazila na starého mnicha. "Princezno, odpověz mi na hádanku. Co je nejcennější na světě, ale nelze to koupit?" Lada přemýšlela a pak s úsměvem odpověděla: "Čtyřlístek!" Mnich se hlasitě zasmál a kývl. "Máš pravdu v tom, že čtyřlístek si jen tak nekoupíš. Ale to nejcennější, co my lidi máme, není hmotné. Přijď znovu, až budeš znát správnou odpověď."

Lada jen zakroutila hlavou a zamumlala si něco se smyslu "kdybys jen věděl, jakou cennost mám ve své kapse!" a šla dál.

Když princezna dorazila domů, nadšeně začala vyprávět princi Radomírovi o všech svých dobrodružstvích. "A to všechno díky kouzelnému čtyřlístku!" prohlásila a sáhla do kapsy, aby mu ho ukázala.

Ale čtyřlístek tam nebyl!

V tu chvíli si vzpomněla – musel jí vypadnout už ráno, když lezla přes plot k býkovi. Možná ho Rudovous dokonce sežral! Lada se na chvíli zarazila, ale pak se usmála. Uvědomila si, že neměla štěstí díky čtyřlístku, ale protože byla odvážná, věřila si a měla dobrou náladu. Už věděla správnou odpověď na mnichovu otázku - odvahu si za peníze nekoupíme!

"Víš, Radomíre," řekla Lada, "dnes jsem pochopila, že opravdové štěstí nespočívá v kouzelných předmětech, ale v nás samotných. V naší odvaze, dobrotě a ochotě pomáhat druhým. A také v tom, že se nebojíme zkoušet nové věci a objevovat svět kolem nás."

Princ Radomír se na ni s láskou podíval a řekl: "Máš pravdu, má drahá. Tvoje dobrodružství mi ukázalo, že jsi nejen krásná, ale také neobyčejně statečná. Jsem na tebe hrdý."