Sofie byla úplně obyčejná dívka. Milovala své plyšové medvídky, ráda si hrála na zahradě, a každý večer jí maminka četla pohádku. Jediné, co bylo na Sofii zvláštní, byly její sny. Každou noc se jí zdály ty nejkrásnější a nejveselejší sny, a ještě nikdy se jí nezdálo nic strašidelného.
Jednoho večera se začalo dít něco podivného. Místo toho, aby jen tak usnula, ucítila jemné šimrání po celém těle. Zmateně otevřela oči, ale už neležela ve své postýlce. Místo toho stála na měkké půdě, pokryté jemným, střibřitým prachem. Při každém kroku se lehce vznášela, jako by byla pírko, téměř beztížná. Nad hlavou se jí rozprostírala nekonečně temná obloha, posetá miliony jasných hvězd, které zářily jasněji, než kdykoliv předtím. Kolem ní bylo naprosté ticho.
"Kde to jsem?" zašeptala Sofie.
Najednou zaslechla tichý hlas. "Vítej na Měsíci, malé děvče."
Sofie se překvapeně otočila a spatřila před sebou malého, zeleného mužíčka s velkýma očima. Měl třpytivý kabátek a usmíval se od ucha k uchu.
"Já... jsem na Měsíci?" vykoktala Sofie.
"Ano, přesně tak," odpověděl mužíček. "Já jsem Strážce snů. Měsíc je ve skutečnosti Planeta snů, odkud se posílají všechny sny na Zemi."
"To zní úžasně," řekla Sofie, "A co tady dělám?"
"Potřebujeme tvou pomoc. " odpověděl Strážce.
Sofie překvapeně zamrkala. "Mou pomoc? S čím?"
Strážce snů se zamračil. "Měsíci hrozí velké nebezpečí. Zlý Stín se snaží ukrást naše sny a proměnit je v noční můry. Pokud ho nezastavíme, Měsíc pohltí nekonečná temnota a ze Země už nikdy nebude vidět. A všechny sny na Zemi se promění v noční můry. Proto potřebujeme tebe - máš ty nejkrásnější sny ze všech, které porazí noční můry."
Sofie pocítila zvláštní směs strachu a zvědavosti. "A co mám dělat?" zeptala se.
Strážce se usmál a pokynul jí, aby ho následovala. Procházeli zářivou krajinou a brzy se před nimi objevil obrovský měsíční palác, jehož zdi se třpytily jako hvězdy na noční obloze. Kolem paláce stály malé chaloupky, ve kterých bydleli další zelení mužíci. Když vstoupili dovnitř do paláce, Sofie spatřila stovky barevných bublin, které se vznášely vzduchem. Byly to sny všech dětí na Zemi.
"Tohle jsou sny, které vytváříme a posíláme dolů na Zemi," vysvětloval Strážce. "Ale Stín už se blíží. Vidíš támhle tu černou skvrnu na obzoru?"
Sofie se podívala tím směrem a všimla si, že na jinak jasném Měsíci se začíná šířit temnota.
"Musíme najít Stín a zničit ho. Jen tak zastavíme tu temnotu. Stín je však mazaný a skrývá se ve snech. Musíš se dostat do té nejstrašidelnější noční můry a tam ho najít."
Sofie hlasitě polkla. "Tak jdeme na to."
Společně se Strážcem vstoupili do jednoho z nejděsivějších snů, jaký kdy existoval. Ocitli se v temném, hustém lese. Nad jejich hlavami přelétlo hejno netopýrů a z hlubin lesa se ozývalo houkání, jako by je někdo pozoroval. Temné mraky se rychle stahovaly kolem nich a stromy se ohýbaly pod tíhou neviditelné síly.
Sofie cítila, jak se jí třesou ruce, ale pokračovala dál. Společně se Strážcem kráčeli hlouběji do lesa, až dorazili k jezírku, které se tiše třpytilo v matném měsíčním světle. Z hladiny se začala pomalu zvedat vysoká, černá postava. Byl to Stín.
"Přišli jste pozdě," promluvil Stín ledovým hlasem, který rozechvěl vzduch kolem nich. "Teď už všechny sny patří mně!"
Sofie na chvíli ztuhla, nevěděla, co dělat. Pak si ale vzpomněla na něco, co jí kdysi říkala maminka: "Noční můry jsou jen neškodné sny, a když se jim postavíš, zmizí, protože nemají žádnou skutečnou moc."
"Nebojím se tě!" vykřikla Sofie rozhodně a vykročila vpřed. "Jsi jen neškodná noční můra, a já tě přemůžu!"
Stín se jí vysmál, ale Sofie se nenechala zastrašit. Pevně zavřela oči a soustředila se na své nejkrásnější sny – na let balonem nad oceánem, na smích svých kamarádů, na teplé objetí své maminky. Cítila, jak se její srdce začíná naplňovat láskou a teplým světlem, které pomalu rostlo a rozlévalo se kolem ní. Hřejivé světlo zaplavilo celou krajinu.
Stín zavyl bolestí, začal se rozplývat ve vzduchu jako dým. Temnota zmizela a Měsíc opět jasně zářil na noční obloze.
Strážce snů k ní přistoupil a poklonil se. "Dokázala jsi to, Sofie. Měsíc i všechny sny jsou zachráněny."
"A teď je čas, abyses vrátila domů. Tvé sny budou odteď ještě krásnější."
Sofie zamrkala a najednou se ocitla zpátky ve své posteli. Všechno bylo zase tak, jak mělo být – měkký polštář, teplá postel a plyšoví medvídci okolo. Byla zmatená - byl jen sen? Nebo opravdu zachránila sny a Měsíc? Když se ale podívala z okna, viděla, že Měsíc září ještě jasněji, než kdy předtím.
A tak Sofie spala klidně a sladce, s vědomím, že všechny sny jsou v bezpečí.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!