Daleko v modrých hlubinách oceánu, kde paprsky slunce sotva doléhají, žila mořská panna jménem Melora. Měla růžové vlasy, dlouhý, modrý třpytivý ocas a byla velmi zvědavá na každý kout podmořského světa. Byla to průzkumnice, která denně plavala hluboko v oceánu a objevovala kouzelné podvodní světy! Prozkoumala korálové útesy, hledala skryté poklady a pomáhala všem mořským tvorům, kteří ji potřebovali. Každý den byl pro ni novým dobrodružstvím plným záhad a zábavy!
Jednoho rána, když u korálů prozkoumávala novou oblast, uslyšela vzdálené volání. Nevěděla, co se tam může skrývat, a zda to nebude něco nebezpečného, ale zvědavost jí nedala.
Plavala za zvukem a v dálce začala rozeznávat obrysy něčeho velkého a starobylého. Bylo to město, ukryté hluboko pod mořskou hladinou, porostlé korály a obklopené pískem. Atlantida! Melora slyšela mnoho příběhů o tomto mýtickém městě, ale nevěřila, že by ho někdy skutečně našla.
Atlantida byla kdysi mocné království, vybudované moudrými a ušlechtilými lidmi, kteří se pyšnili svými technologiemi a vědomostmi. Ale když začali zneužívat svou moc, celé město zmizelo v hlubinách moře, jako by ho pohltilo samo oceánské dno. Melora ale neztrácela čas obdivováním chrámů a sloupů, musela zjistit, kdo potřebuje její pomoc!
Hlasitost volání se stupňovala. Zastavila se a zaposlouchala. Zvuk přicházel z jednoho z rozpadlých chrámů. Opatrně vplula dovnitř a rozhlédla se. Pod velkým kamenem tam ležel delfín. Marně se snažil vyprostit a jeho tělo bylo slabé. Melora neváhala. Připlavala blíž a začala odvalovat těžký kámen. Přestože byl opravdu obrovský, Melora nepřestávala, a po chvíli se jí podařilo kámen pohnout dost na to, aby delfín unikl.
"Děkuji ti!" ozvalo se náhle. "Jmenuji se Solis a jsem jedním z ochránců Atlantidy. Když město kleslo pod hladinu, zůstali jsme zde, abychom ho chránili, i když už zůstalo opuštěné."
Solis vyprávěl, že Atlantida byla nejen plná bohatství a vědomostí, ale také pýchy. Její obyvatelé si mysleli, že mohou ovládat všechno, dokonce i přírodu. Stavěli velké stavby, vytvářeli neuvěřitelné vynálezy, ale ztratili respekt k zemi a moři. Když příroda udeřila, nemohli se už zachránit a město zmizelo pod vlnami.
Najednou se ozval zvuk podobný hlubokému dunění. Země pod nimi se zatřásla. "Rychle, musíme pryč!" vykřikl Solis, a Melora ho následovala. Když vypluli z chrámu, uviděli obrovskou trhlinu, která se v podzemí otevírala, a část města se začala bortit do hlubiny. Oba plavali o závod, zatímco kamenné bloky kolem nich padaly do prachu. Ve víru písků se museli vyhýbat propadajícím se sloupům. Jen tak tak se jim podařilo uniknout.
Sotva se uklidnili, Solis těžce vydechl: "To je důkaz, že čas Atlantidy se krátí. Pokud ji neobnovíme, zanikne navždy."
Melora přikývla. "Musíme jednat rychle."
Společně se tedy pustili do obnovy. Zvedali spadlé sochy, čistili staré fontány a obnovovali křehké korálové zahrady, které se rozprostíraly okolo městských ruin. Když pracovali společně, oceán kolem Atlantidy začal znovu vzkvétat. Ryby se vracely do starých domovů, korály zářily barvami a město získávalo zpět svou někdejší slávu.
Melora a Solis ale věděli, že jejich práce nekončí. Jednoho dne, když zrovna čistili další část města, dorazil na místo starý mořský had, který byl dříve strážcem městských bran. "Slyšel jsem o tom, co jste dokázali," řekl. "Vždy jsem věřil, že Atlantida má druhou šanci."
Mořský had souhlasil, že jim pomůže, a díky němu získali další mocné spojence z hlubin oceánu. Společně začali stavět ještě rychleji, a město ožívalo doslova před očima.
Když se Melora loučila se Solisem a ostatními, věděla, že se jednou určitě vrátí, aby se podívala, jak město dále vzkvétá. A pokaždé, když se setkala s mořskými tvory, vyprávěla jim příběh Atlantidy – příběh o moudrosti, pokoře a o tom, jak důležité je žít v souladu s přírodou.
A tak se z příběhu Atlantidy stal symbol naděje, že i po pádu může přijít nový začátek – pokud máme odvahu se poučit a napravit chyby minulosti.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!