V jedné malé horské vesnici, skryté pod závějemi sněhu, lidé často vyprávěli o zamrzlém jezeře. Pod jeho ledem prý odpočíval zakletý rytíř Roland, slavný ochránce království, který kdysi dávno bojoval proti zlému čaroději Ledanovi. Legendy říkají, že Ledan ovládal zimní bouře, led a mráz a chtěl si podmanit celé království. Jenže rytíř Roland, odvážný bojovník s pevným srdcem, se mu postavil na odpor.
Jejich souboj byl dlouhý a krutý. Roland bojoval se svým mečem a štítem proti Ledanovým kouzlům. Nakonec však čaroděj využil staré zaklínadlo, vyvolal ledovou bouři a rytíře uvěznil pod hladinou zamrzlého jezera. Roland zůstal spát v hlubinách, jeho tělo obklopené ledem.
Ledan však zaplatil vysokou cenu. Jeho kouzla ho vyčerpala natolik, že musel upadnout do hlubokého spánku, aby znovu nabral síly. Vesničané věřili, že čarodějova moc se obnoví za 500 let. A den, kdy by mohl znovu povstat, byl právě teď, před Vánoci.
Podle této legendy měl rytíře vysvobodit pouze člověk čistého srdce, který by našel a aktivoval kouzelný rituál. Vesničané si ten příběh po staletí vyprávěli, ale postupně mu přestali věřit. Považovali ho za pohádku na strašení dětí. Přesto se večer nikdo neodvážil přiblížit k zamrzlému jezeru. Říkalo se, že z ledu vychází tajemné světlo a že kdo se tam zdrží příliš dlouho, může zmizet v mrazivých hlubinách.
Jednoho mrazivého prosincového večera, pár dní před Vánoci, byl desetiletý Matyáš u jezera, kde trénoval hokejové bruslení. Doufal, že se stane hvězdou zimního turnaje, a cvičil dlouho do noci. Když se slunce ztratilo za kopci, začala se obloha měnit. Nad jezerem se objevilo zelené světlo, a z ledu stoupala hustá mlha.
Najednou Matyáš spatřil postavu zahalenou v černém plášti, jak se blíží. Muž měl v ruce dlouhou hůl, která sršela zelenou energií.
"Co tu chceš, kluku?" zahřměl muž.
"Jen jsem tu trénoval," odpověděl Matyáš a couvl.
"Tohle je moje jezero," řekl muž chladně. "A letos jsem si připravil něco výjimečného. Už mám dost těch vašich směšných svátků, smíchu a oslav. Vánoce letos skončí. Přinesu věčnou zimu, ticho a led!"
Matyáš se otřásl. "To nemůžete!"
Čaroděj se zasmál. "A kdo mi v tom zabrání? Ty snad? Jen se dívej!" zasyčel a jeho hůl vyšlehla blesky, které proťaly ledovou plochu. Všude se ozývaly praskající zvuky a mrazivý vítr. Matyáš nečekal a utekl.
Doma Matyáš vyprávěl vše svému nejlepšímu kamarádovi Šimonovi, který se vždy rád vrhal do dobrodružství. Oba kluci se rozhodli zjistit, kdo ten záhadný muž byl. Zamířili do staré vesnické knihovny, kde by mohli najít zmínky o jezeře.
Když prošli několik zaprášených knih, našli starý svazek s názvem Kronika zamrzlých válek. V ní se psalo o čaroději Ledanovi, který kdysi ovládal zimu a chtěl si podmanit celé království. Ledan býval klíčovou postavou pro vesničany, protože dokázal svými kouzly ochránit pole před mrazem a zařídit, aby se i v nejchladnějších měsících dařilo všem plodinám. Lidé mu za jeho pomoc nosili dary a uctívali ho jako nepostradatelného ochránce, díky kterému mají čerstvou zeleninu na stole . Postupem času se však naučili nové zemědělské metody a dokázali se bez jeho kouzel obejít. Na jeho přínos se začalo zapomínat, a postupně mu lidé přestali nosit dary. Ledan se rozhněval. Považoval to za zradu a rozhodl se vánoční svátky i vesničany zničit. Jen díky rytíři Rolandovi, statečnému bojovníkovi, se jeho plány nezdařily. Ledan však rytíře zaklel a uvěznil pod ledem.
"Tady píšou, jak můžeme probudit toho rytíře! Třeba by nám mohl pomoct!" vykřikl Šimon a ukázal na pasáž o rituálu. "Potřebujeme tenkou vrstvu zlatého, andělského prachu, svíčku a říct kouzelné zaklínadlo."
"Zlatý andělský prach? Kde ho seženeme?" zeptal se Matyáš.
"Támhle je stará soška anděla," všiml si Matyáš. "Na sobě má zlatý prášek. Možná by to mohlo být ono." Opatrně ji vyndali z vitríny a vzali sebou.
Kluci se sešli u jezera se vším, co potřebovali. Matyáš zapálil svíčku a Šimon nasypal zlatý prach na led. Poté společně pronesli kouzelná slova. Nejprve se nic nedělo. Náhle se z ledu začal linout jasný třpyt a pod jejich nohama se vytvořil zářivý kruh. Led praskl a hladina se otevřela. Z vody vystoupil muž v brnění, vysoký a silný, s dlouhými vlasy a přísným pohledem.
"Kdo mě probudil?" zeptal se.
"My," odpověděl Matyáš. "Potřebujeme vás, abyste zastavil Ledana. Chce zničit Vánoce a celou vesnici!"
"Dobře jste udělali," řekl Roland. "Ledan musí být poražen, než bude příliš pozdě."
Rytíř Roland, Matyáš a Šimon se vydali po stopách zeleného světla, které vedlo k Ledanovu paláci. Šli hustým lesem, kde sníh padal ve velkých vločkách. Najednou cestu zatarasila smečka vlků se zářícíma očima. Vůdce smečky zavyl a vrhl se na ně.
Roland zvedl svůj štít, odrazil první útok a vlkům pohrozil mečem. "Držte se za mnou!" přikázal klukům a postupně se probojoval přes útočníky. Když smečka zmizela, skupina pokračovala až k velkým branám paláce, které se otevíraly pod náporem mrazivého větru.
Uvnitř paláce čekal Ledan. "Tak jste přišli," řekl s opovržením. "Rolande, myslel jsem, že už dávno odpočíváš pod ledem."
"Ty máš co říkat, starouši! Tvůj čas skončil," odpověděl rytíř.
"To se ještě uvidí," zasmál se čaroděj a zvedl svou hůl.
Roland se rozběhl proti Ledanovi, ale čaroděj ho odrazil ledovým bleskem. "Ty zapomínáš, kdo tu ovládá zimu!" sykl Ledan a vrhl další útok, který rytíř stihl jen tak tak vykryt štítem.
"Matyáši, běž pro hůl!" zavolal Roland, zatímco se snažil udržet čarodějovu pozornost.
Matyáš a Šimon se proplížili za Ledanem. Šimon chytil čarodějovu hůl, ale ta ho odhodila na zem. Matyáš ji popadl a utíkal pryč.
"Vrať se!" zařval Ledan a vystřelil další blesk. Matyáš upadl, ale rychle hůl zvedl a hodil ji Rolandovi.
"Konec her!" vykřikl rytíř, udeřil holí o zem a ta se roztříštila na tisíce ledových střepů.
S Ledanovou holí zmizela i jeho síla. Palác začal tát, a čaroděj se rozpustil v mlze. Na vesnicí začal padat sníh a všude zavládl pokoj. Matyáš i Šimon věděli, že zažili něco, na co nezapomenou.
Roland poděkoval klukům za jejich odvahu. "Byli jste stateční. Díky vám budou Vánoce znovu plné radosti. A já již mohu v klidu odpočívat,"
Pak rytíř zmizel, aby se vrátil tam, kam patřil. Matyáš se Šimonem se vrátili domů, kde je čekal štědrovečerní stůl a nejkrásnější Vánoce, jaké kdy zažili.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!