Vjednom malém městečku žila kočička jménem Mia. Byla to krásná, hebká kočka s bílým kožíškem a modrýma očima. Přestože byla nádherná, často se cítila nesvá. Chtěla být jako jiné kočky, které byly buď černé, rezavé nebo skvrnité. Mia často snila o tom, že by mohla vypadat jinak a být tak více jako její kamarádky.
Jednoho dne, když se Mia procházela po městě, objevila ve starém obchůdku zvláštní věc. Bylo to malé zlaté tlačítko, které leželo na pultě a zářilo jako hvězda. Nad tlačítkem byl nápis: "Kouzelný knoflík - splní Ti tvá přání." Mia neváhala ani chvíli. S radostí si knoflík vzala a spěchala domů.
Když přišla domů, posadila se před zrcadlo a pevně sevřela knoflík v tlapce. Přemýšlela o svém přání. "Chci být černá jako noční obloha," zašeptala. Najednou se kolem ní začalo točit světlo a Mia cítila, jak se mění. Když se podívala do zrcadla, viděla, že má najednou černý kožíšek. Byla nadšená! Rychle vyběhla ven, aby se ukázala svým kamarádům.
Když ji její přátelé uviděli, nemohli uvěřit vlastním očím. "Mio, jsi to ty?" ptala se jedna z koček. Mia s úsměvem odpověděla: "Ano, jsem to já. Použila jsem kouzelný knoflík a přála si mít černý kožíšek." Přestože byla spokojená, brzy si uvědomila, že se necítí úplně dobře. Něco jí chybělo.
Další den se Mia rozhodla znovu použít knoflík. Tentokrát si přála být rezavá. A opět, kouzlo zafungovalo. Mia se změnila v krásnou rezavou kočku. Byla nejdřív nadšená a šla se ukázat svým přátelům. Ale ani tato barva jí dlouhodobě nepřinesla ten pocit, po kterém toužila. A navíc jí bylo smutno, že už se ani trochu nepodobá své milované mamince, která má sněhové bílý kožíšek.
Takto Mia postupně zkoušela různé barvy - byla mourovatá, skvrnitá, dokonce i růžová jako cukrová vata. Ale žádná z těchto podob jí nepřinesla pocit štěstí a spokojenosti. Každý večer, když se vracela domů a dívala se do zrcadla, cítila se čím dál více ztracená a opuštěná.
Jednoho večera, když Mia opět stála před zrcadlem, vzpomněla si na své dětství. Na to, jak byla spokojená se svým bílým kožíškem a modrýma očima. Uvědomila si, že tehdy byla opravdu šťastná. S povzdechem vzala kouzelný knoflík a šeptala: "Přeji si být opět sama sebou."
Světlo se kolem ní znovu rozvířilo a když se uklidnilo, Mia se podívala do zrcadla. Byla to opět ta známá kočička s bílým kožíškem a modrýma očima. Cítila se nesmírnou úlevu a štěstí. Poprvé po dlouhé době se usmála od ucha k uchu. Konečně si uvědomila, že nejkrásnější je být sama sebou a že na vzhledu nezáleží. Důležité je, že je zdravá a že je obklopena láskou své rodiny a přátel.
Následující den vyšla Mia ven a setkala se s kamarády. Všichni ji vřele vítali. Mia se na ně podívala a řekla: "Zjistila jsem, že nejdůležitější je přijmout sama sebe takovou, jaká jsem. Nemusíme být jako ostatní, abychom byli šťastní."
A tak se Mia naučila důležitou lekci. Od té doby žila šťastně a spokojeně, hrdá na svou vlastní jedinečnost. Kouzelný knoflík schovala do šuplíku jako připomínku toho, že největší kouzlo je věřit v sebe sama a přijmout se takoví, jací jsme.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!