Jednorožec Nami a kouzelný krystal

Daleko v kouzelné, duhové zemi, za vrcholky třpytivých hor, kde svítí stromy a v noci zpívají hvězdy, žila malá jednorožčí holčička jménem Nami. Nami měla krásný, zlatý roh, který svítil, když byla šťastná, a když se cítila smutná, tak pohasínal. Byla jedním z nejmladších jednorožců v lese a její největší sen byl jednou ochraňovat kouzelný les stejně jako její rodiče.

Jednoho dne, když si Nami hrála na lesní louce, něco upoutalo její pozornost. Z malé jeskyně vycházel jasný záblesk světla. Zvědavost ji přiměla zjistit, co se děje. Uvnitř jeskyně našla kouzelný krystal, který barevně zářil. Když se ho dotkla svým rohem, krystal se rozzářil ještě jasněji a Nami cítila, jak jí proudí tělem zvláštní energie. Zjistila, že krystal jí dává kouzelnou moc splnit všechna přání. Byla nadšená, protože díky krystalu teď může udělat všechny kamarády šťastné a ochraňovat celý les!

Nami se rozhodla krystal ihned vyzkoušet. Nejprve zamířila za svou nejlepší kamarádkou, vílou Elarou. Když se Nami podívala do jejího srdce skrze krystal, zjistila, že Elara má tajné přání – přála si létat výš než všechny ostatní víly. Nami se rozhodla jí pomoc - použila krystal! Ten obklopil Elaru jemným vánkem, a ona vzlétla výš, než kdy předtím. Elara byla uchvácená a Nami měla radost, že mohla své přítelkyni splnit její sen.

Netrvalo dlouho a Nami začala používat krystal, aby pomohla i dalším obyvatelům lesa. Dozvěděla se, že starý trpasličí mudrc zapomněl důležitou vzpomínku a krystalem mu ji pomohla najít.

Další, za kým Nami šla, byl malý dráček jménem Flinn. Flinn tajně snil o tom, že se jednoho dne stane hasičem. S pomocí krystalu mu toto přání bylo splněno a od té chvíle mohl dělat to, co ho baví.

Po cestě za dalším dobrodružstvím Nami narazila na starý, obrovský dub, který šeptal moudrost lesa. "Nami," pronesl jemně, "pomáhat přátelům je krásné, ale krystal slábne. Síla nepochází jen z kouzel, ale i z odvahy a úsilí, které každý musí objevit sám." Nami si uvědomila, že je sice jednoduché a rychlé použít kouzla ke splnění každého přání, ale někdy je potřeba, aby si kamarádi své sny splnily sami. Jinak se nic nenaučí.

S tímto poznáním Nami krystal odložila. Nechtěla, aby její přátelé byli závislí na kouzlech. Když ji její přátelé opět potřebovali, snažila se je vyslechnout a pomoct jim jinak.

Jednou, když Nami procházela lesem, potkala veverku jménem Viky. Viky měla velké starosti, protože nedokázala najít dost oříšků na zimu. Namísto toho, aby Nami použila krystal, který by ji okamžitě oříšky přikouzlil, nabídla Viky pomoc při hledání. Společně strávily několik zábavných dní hledáním, a nakonec veverka nasbírala více než dost oříšků na celou zimu. Díky tomu, že to zvládla sama s malou podporou Nami, se cítila mnohem silnější a šťastnější.

Když se nami vracela domů, potkala malého skřítka jménem Lúka. Lúka byl veselý a chytrý, ale měl jeden velký problém – vždycky byl velmi nepořádný. Jeho domek ve starém dubu byl plný rozházených věcí, a Lúka často něco ztratil. Tentokrát však ztratil něco velmi důležitého – kouzelný prsten, který mu umožňoval vstup do skřítčího království. Bez něj se nemohl vrátit do svého světa. Nami se rozhodla Lúkovi pomoci. Místo toho, aby mu kouzlem prsten jednoduše vrátila, mu nabídla, že ho naučí, jak se o své věci lépe starat. Společně začali uklízet skřítkův domek. Nami mu pomohla najít lepší místa pro jeho poklady a učila ho, jak si vše organizovat tak, aby už nic neztrácel. Po několika hodinách uklízení dokonce i našli kouzelný prsten pod hromadou starých knih.

Dalšího dne Nami narazila na smutného obra jménem Thorg, který seděl u řeky a plakal. Thorg byl veliký a silný, ale zároveň velmi plachý. Nikdy se nebavil s ostatními bytostmi v lese, protože se bál, že svou obrovskou velikostí a silou někomu ublíží. Řekl, že pláče proto, že omylem zničil most, po kterém se snažil přejít řeku. Obr byl tak těžký, že se pod ním most přetrhl.

Nami si všimla, že Thorg má zlaté srdce, ale jen neví, jak svou sílu správně využít. Rozhodla se, že ho naučí, jak svou moc ovládat. Společně začali stavět obrovský, pevný most. Nami mu ukázala, jak pokládat kameny a jak používat svou sílu opatrně a promyšleně.

Když byl most hotový, nejen že byl pevný a krásný, ale Thorg si také získal důvěru ostatních zvířat. Přestali se ho bát a začali si vážit jeho pomoci.

Když se Nami jednoho chladného rána procházela, potkala vznešeného fénixe jménem Pyra, který strnule seděl na skále. Blížil se jeho čas znovu vzplanout a povstat z popela, ale tentokrát se Pyra bál. Po posledním znovuzrození se cítil slabý a měl strach, že znovu povstat v popela nebude tak snadné jako dřív.

Nami, místo toho, aby mu ke znovuzrození dopomohla kouzlem, ho vzala na krátkou cestu po lese. Ukázala mu, jak příroda sama prochází cykly znovuzrození – jak stromy ztrácejí listy na podzim, aby se na jaře znovu probudily k životu. Povídala mu o odvaze, kterou vidí v jeho srdci, a připomněla mu, že i on je součástí tohoto věčného cyklu.

Pyra, inspirován krásou přírody a Naminou důvěrou, se rozhodl čelit svému strachu. Když přišel čas, fénix vzplál a proměnil se v popel. Po chvíli se znovu zrodil a byl dokonce silnější a zářivější než kdy dřív. Nami byla nadšená.

Toho dne Nami pochopila, že největší dar, který může někomu dát, není splnění přání, ale povzbuzení k tomu, aby si bytosti své sny splnily samy. Krystal si nechala, ale používala ho už jen ve výjimečných situacích. Její roh nyní zářil pokaždé, když pomohla svým přátelům nalézt vlastní sílu a odvahu.

A tak Nami dál žila ve svém kouzelném lese, obklopená přáteli a krásou, s vědomím, že pravé kouzlo spočívá v nás samotných.

NAŠE DALŠÍ POHÁDKY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY