Jak Zlaté prasátko začalo nosit štěstí

Byla jednou jedna malá vesnička ukrytá v údolí, kde lidé i zvířata žili v lásce a harmonii. Na okraji té vesničky stál statek, a na tom statku žilo malé prasátko se svými rodiči. Jeho rodiče byli docela obyčejná růžová prasátka, ale jejich malé prasátko bylo od narození zvláštní – mělo zlatou srst. Když se narodilo, lidé na statku byli překvapeni a paní domácí si hned umínila, že prasátko nikomu neukáže.

"Takové zvířátko je vzácné. Kdyby ho někdo viděl, mohl by ho chtít ukrást!" rozhodla a pečlivě na něj dohlížela. Nikdo kromě rodiny o zlatém prasátku nevěděl, a tak většinu času trávilo zavřené ve svém chlívku. Přestože mělo co jíst a bylo v bezpečí, cítilo se osamělé.

Každý rok na Štědrý den sledovalo z malého okénka ve dveřích chlívku, jak se rodina chystá na Vánoce. Vidělo, jak děti zdobí perníčky, paní domácí připravuje večeři a pan domácí strojí stromeček. Zlaté prasátko ale toužilo po tom, být u toho.

"Proč nemůžu být s nimi?" povzdechlo si každé Vánoce. "Chtělo bych být součástí toho, co se děje u stolu – poslouchat koledy, cítit vůni cukroví a zažít opravdové Vánoce."

Rozhodlo se, že letos si svůj sen splní.

Byl Štědrý večer. Ráno bylo mrazivé, vzduch voněl sněhem a na statku to žilo přípravami. Paní domácí pekla cukroví, pán nosil do světnice voňavý smrček, děti pobíhaly sem a tam a hledaly ozdoby. Prasátko vykukovalo ze svého chlívku a pozorovalo ten shon. Všude panoval klid, v domě se z oken linulo teplé světlo a voněl bramborový salát. Prasátko počkalo, až se všechno utiší, a tiše vyklouzlo ze svého chlívku.

"Ach, kdybych tak mohla být součástí té radosti," povzdechlo si a otřelo si rypáček. "Proč musím sedět zavřené tady? Tentokrát se dostanu ke stolu," zašeptalo si odhodlaně.

Jakmile večer padl, prasátko se rozhodlo, že tentokrát svůj sen splní. Čekalo, až na statku utichne ruch a lidé se shromáždí kolem stolu. Pak tiše pootevřelo dvířka chlívku – na statku nikdy nebyly pořádně zavřené – a vykradlo se ven.

Prasátko si ale brzy uvědomilo, že jeho cesta nebude tak snadná. Nejprve muselo překonat dvůr, kde na něj čekal statný kocour Mourek, strážce domu.

"Kam si myslíš, že jdeš, ty lesklá koule?" zeptal se přísně.

"Chci jít dovnitř ke stolu," odpovědělo prasátko. "Chtělo bych zažít Vánoce jako lidé."

Mourek se ušklíbl. "To tě k sobě nepustí. Podívej se na sebe – jsi celé špinavé! Lidé nechtějí, aby jim špinavé zvíře běhalo kolem stolu."

Prasátko sklopilo ouška. "Ale co mám tedy dělat?"

"Pomůžu ti," řekl Mourek, "ale za odměnu mi přineseš kousek kapra."

Prasátko souhlasilo. Mourek ho zavedl k pumpě na dvoře. Vyhrabali kýbl, a zatímco Mourek hlídal, prasátko se snažilo pořádně umýt. Po chvíli bylo dokonale čisté a jeho zlatá srst se ve světle hvězd leskla ještě víc.

Když prasátko chtělo pokračovat ke dveřím, všimlo si, že obrovský smrkový, vánoční stromek, který pan domácí ráno opřel o zídku, je spadlý a větve se rozprostřely do všech stran.

"To je průšvih!" vydechlo prasátko. "Jsem malé, ale šikovné. Musím to napravit."

Opřelo se o stromek a zkusilo ho nadzvednout, ale bylo příliš malé. Právě v tu chvíli se na dvoře objevil velký vlčák Rex.

"Co tu vyvádíš, prasátko?" zeptal se.

"Ten stromek spadl a já ho chci postavit zpátky. Nemůžu jen tak odejít."

Rex se zamyslel a pak přikývl. "Dobře, pomůžu ti. Na Vánoce se mají dělat dobré skutky."

Společnými silami stromek opřeli zpět o zídku a upevnili ho, aby už nespadl.

Když prasátko konečně dorazilo ke dveřím, uvědomilo si, že jsou zavřené. Začalo slabě chrochtat, doufajíc, že ho někdo uslyší. A opravdu, po chvíli otevřel dveře nejmladší chlapec z rodiny. Když spatřil zlaté prasátko, vykřikl nadšeně: "Podívejte, zlaté prasátko!"

Rodiče přišli ke dveřím a zprvu se zdráhali – prasátko přece patří do chlívku, ne do světnice! Ale pak si všimli stromku. "Podívej, ten stromek na dvoře je postavený – a prasátko je krásně umyté!" řekla paní domácí. "Pustíme ho dovnitř. Je Štědrý den, a takové zvířátko přece patří k Vánocům. Třpytí se jako vánoční ozdoby."

A tak prasátko poprvé vstoupilo do světnice.

Rodina prasátko usadila na polštářek vedle stolu a dala mu kousek bramborového salátu. "Děkujeme ti za pomoc se stromkem," řekl pan domácí.

"To nic nebylo," odpovědělo prasátko skromně, "ale mohlo bych poprosit o trochu kapra pro Mourka a Rexe? Dnes mi hodně pomohli a zaslouží si odměnu."

Rodina se zasmála a prasátko dostalo nejen svůj vlastní kousek kapra, ale i další porce pro své přátele.

Když přišla chvíle rozdávání dárků, prasátko si všimlo, že pod stromkem leží malá krabička s jeho jménem. Děti ji nadšeně podaly prasátku, které ji opatrně otevřelo. Uvnitř byl nádherný zlatý zvoneček na červené stužce.

"To je od Ježíška!" vykřikly děti.

Prasátko si zvoneček zavěsilo na krk a cítilo se šťastnější než kdy dřív.

Po večeři se prasátko vydalo na krátkou procházku po vesnici. Lidé, kteří ho zahlédli, šeptali mezi sebou: "To je zlaté prasátko! Přinese nám štěstí!"

A opravdu – od toho večera lidé ve vesnici začali věřit, že zlaté prasátko nosí štěstí. Vždy na Štědrý den ho děti vyhlížely, protože kdo ho spatřil, měl prý splněná všechna přání.

Zlaté prasátko se stalo symbolem Vánoc, a jeho sen se splnil. Každý rok mělo své místo u vánočního stolu a bylo milováno jako člen rodiny.

NAŠE DALŠÍ POHÁDKY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY