V dávných dobách, kdy po Zemi ještě kráčeli obří tvorové, žili tři kamarádi: Brachi, Rexík a Daky. Každý z nich byl úplně jiný, ale to jim vůbec nevadilo, protože je spojovalo jedno – přátelství a zvídavost. Společně objevovali svět plný tajemství, dobrodružství a nových zážitků. A právě jeden takový nezapomenutelný den dnes zažijeme s nimi.
Kdo jsou naši hrdinové?
Brachi byl obrovský brachiosaurus s dlouhým krkem, který dosáhl až na nejvyšší listy stromů. Jeho klidná povaha a moudrost z něj dělaly přítele, na kterého se mohl každý spolehnout. Všichni věděli, že když si s něčím neví rady, mohou se zeptat právě Brachia.
Rexík byl mladý a zvědavý T-Rex, který neustále běhal a hledal nějakou zábavu. Byl sice menší než dospělí T-Rexové, ale jeho srdce bylo plné odvahy. Rexík byl silný, ale zároveň měl rád legraci a vždy dokázal své kamarády rozesmát.
Daky byl malý pterodaktyl, který létal nad hlavami ostatních a všechno sledoval ze vzduchu. Měl bystré oči a díky svým křídlům byl velmi rychlý. Často pomáhal kamarádům hledat cestu, když se ztratili, a rád přinášel zprávy o tom, co se děje v širém okolí.
Jednoho slunečného rána se kamarádi rozhodli, že vyrazí na dobrodružnou výpravu do tajemného údolí, které se nacházelo za Velkou horou. Říkalo se, že tam roste nejzelenější tráva a bublají tam potůčky plné křišťálově čisté vody. Ale také se povídalo, že v údolí žije starý dinosaurus, který střeží tajemství starší než jsou lesy samy.
"To bude skvělá zábava!" zvolal Rexík a poskočil na místě. "Kdo ví, co tam všechno najdeme!"
"Já už se těším na všechny ty dobrůtky!" přidal se Brachi, který se už viděl, jak si pochutnává na šťavnatých listech.
"A já budu všechno sledovat z výšky a dám vám vědět, pokud uvidím něco zajímavého," slíbil Daky, který už mával křídly a připravoval se na vzlet.
Cesta do údolí nebyla vůbec jednoduchá. Nejprve museli přejít přes kamenný most, který vedl přes širokou řeku. Rexík se trochu bál, protože most se pod jeho silnými tlapami houpal, ale Brachi ho uklidnil.
"Neboj se, Rexíku. Já půjdu první a ukážu ti, jak na to. Když půjdu pomalu a opatrně, most to vydrží," řekl Brachi klidně a začal pomalu kráčet přes most.
Rexík ho následoval, přestože se mu klepaly nohy. Daky přelétl most s lehkostí, ale ze vzduchu bedlivě sledoval své přátele, připravený pomoci, kdyby bylo potřeba.
Když všichni bezpečně přešli, Rexík si oddechl: "Díky, Brachi, bez tebe bych to asi nezvládl!"
Po přechodu mostu dorazili do hustého lesa. Stromy byly tak vysoké a husté, že dovnitř skoro nepronikalo světlo. Všichni si museli dávat pozor, aby se neztratili v temnotě. Brachi díky svému dlouhému krku viděl dál před sebe, ale stromy byly tak blízko sebe, že se nemohl volně pohybovat.
"Musíme se držet pohromadě," řekl Brachi a zastavil se, když si všiml, že Rexík zmizel. "Kde je Rexík?"
Najednou se ozval hlasitý smích: "Já jsem tady!" Rexík vykoukl zpoza velkého stromu. "Jen jsem na vás chtěl vybafnout!"
Brachi se na něj mírně zamračil: "Nesmíme se v lese rozdělovat. Je snadné se tady ztratit."
Daky, který mezitím kroužil nad stromy, přiletěl zpět k nim: "Viděl jsem cestu ven! Stačí jít rovně a dostaneme se na louku!"
Když konečně dorazili na slunnou louku, spatřili před sebou starého dinosaura. Byl to Triceratops s velkými rohy a poklidným výrazem. Na jeho šupinaté kůži byly vidět stopy času, ale oči mu zářily moudrostí.
"Vítejte, mladí cestovatelé," řekl pomalu a hlubokým hlasem. "Co vás přivádí do mého údolí?"
Brachi zdvořile odpověděl: "Slyšeli jsme, že vaše údolí je plné zázraků a tajemství, a tak jsme se sem vydali, abychom je objevili."
Starý Triceratops se usmál: "Zázraky tu jsou, ale největším zázrakem je to, jak se o ně podělíme. Tajemství, které zde chráním, není žádná věc, ale spíše moudrost – moudrost o přátelství a spolupráci. Každý z vás má své silné stránky, a když je spojíte, zvládnete cokoliv."
Brachi, Rexík a Daky pochopili, že opravdová síla je v tom, jak společně překonávají překážky. Brachi svou moudrostí a klidem, Rexík odvahou a vtipem a Daky svým přehledem a rychlostí. Když každý přispěje tím, co umí nejlépe, dokáží se dostat kamkoliv, i do tajemného údolí za Velkou horou.
Když se vrátili domů, cítili, že jejich přátelství je ještě silnější. Zjistili, že dobrodružství není jen o objevování nových míst, ale také o učení se novým věcem a o tom, jak důležité je vzájemně si pomáhat.
A tak, kdykoliv narazili na nějakou výzvu, věděli, že když budou držet při sobě, nic je nezastaví. Ať už šlo o překonání divoké řeky, hledání správné cesty v lese nebo o řešení zapeklitých problémů, vždy si vzpomněli na slova starého Triceratopse: "Síla přátelství a spolupráce je tou největší moudrostí."
Od té doby Brachi, Rexík a Daky každý den společně objevovali svět kolem sebe. Už nikdy se nebáli žádného dobrodružství, protože věděli, že když jsou spolu, zvládnou všechno. Ať už šli kamkoliv, vždy si připomínali, že přátelství a vzájemná pomoc jsou největšími poklady, které mohou mít.
Byl jeden malý chlapec jménem Matěj. Jednoho letního pátku ho rodiče zavezli k babičce na venkov. Slunce hřálo střechy chalup a z dálky se ozýval zpěv ptáků. Babička už na něj čekala před vraty, usmívala se a mávala mu.
Bylo jaro, sluníčko hřálo a na dvorku se chystaly velikonoční přípravy. Slepička Koko snášela krásná čokoládová vajíčka, která měl králíček Hopík nabarvit a roznést dětem. Všechno šlo jako po másle – dokud se nestalo něco strašného!
Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil...
Jednoho slunečného rána seděla Lada na terase a pozorovala, jak se sluneční paprsky třpytí na hradních věžích. Princ Radomír si k ní přisedl a s úsměvem se zeptal: "Copak tě trápí, má lásko?"
Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:
Kdysi dávno, když se narodila princezna Růženka, uspořádali král s královnou velkou slavnost na počest princezniných křtin. Pozvali všechny víly, aby nad jejich dcerou pronesly požehnání. Ale na jednu vílu zapomněli – a ta se rozhněvala. Přišla nepozvána a pronesla kletbu: "Až dosáhne šestnácti let, píchne se o vřeteno a upadne do hlubokého...
Jako maminka dvou dětí často hledám způsoby, jak je zabavit a zároveň podpořit jejich kreativitu a samostatnost. Jednou z našich oblíbených aktivit je výroba domácí modelíny, která je nejen zábavná, ale i cenově dostupná a bezpečná. Ráda bych se s vámi podělila o osvědčený recept, který zvládnete připravit během chvilky.
Znáš ten pocit – sotva děti vstanou, už slyšíš: "Mami, já se nudím!" A to i přesto, že mají plný pokoj hraček. Pokud nechceš, aby trávily celý den u tabletů a telefonů, ale zároveň potřebuješ trochu času na kafe (nebo práci z domova), tady máš 15 skvělých tipů na praktické aktivity, při kterých se třeba i něco naučí.
Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!