Kouzla a magie

Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil jako kapky deště na okap.

Jednoho dne se Iris zastavila na nejvyšším oblaku a zahleděla se dolů na lidský svět. Děti běhaly po loukách, lidé se smáli, tančili, ochutnávali dobroty a objímali se. Všechno vypadalo tak kouzelně a naplněné radostí.

"Ach, jak ráda bych si to vyzkoušela!" povzdechla si Iris.

V malé vesničce obklopené hustými lesy žila malá dívka jménem Eliška. Byla to nejšikovnější pekařka v širokém okolí. Spolu se svou maminkou pekla to nejlepší cukroví, které vonělo po skořici, medu a vanilce tak intenzivně, že poutalo pozornost lidí i z dalekých vesnic. Ale nejraději ze všeho pekla Eliška perníkové panáčky.

V jedné malé horské vesnici, skryté pod závějemi sněhu, lidé často vyprávěli o zamrzlém jezeře. Pod jeho ledem prý odpočíval zakletý rytíř Roland, slavný ochránce království, který kdysi dávno bojoval proti zlému čaroději Ledanovi. Legendy říkají, že Ledan ovládal zimní bouře, led a mráz a chtěl si podmanit celé království. Jenže rytíř Roland,...

Na okraji hlubokého lesa, tam, kde se sníh kupil do větších a větších závějí, leželo starobylé jezero. Bylo zvláštní – jeho hladina ještě nikdy neroztála, ani v nejteplejších dnech léta. Lidem z nedaleké vesnice z toho šla hlava kolem. Měl to snad na svědomí příroda, nebo nějaké prastaré kouzlo? Nikdo nevěděl jistě, ale každá rodina měla o jezeře...

Byl jednou jeden kouzelný jednorožec jménem Safír. Safír byl zvědavý, přátelský, a když to bylo potřeba, vždy připraven pomoci svým přátelům.

Sofie byla úplně obyčejná dívka. Milovala své plyšové medvídky, ráda si hrála na zahradě, a každý večer jí maminka četla pohádku. Jediné, co bylo na Sofii zvláštní, byly její sny. Každou noc se jí zdály ty nejkrásnější a nejveselejší sny, a ještě nikdy se jí nezdálo nic strašidelného.