Holubi ve městech
Kdysi dávno, když ještě neexistovala auta ani mobily, potřebovali lidé najít nějaký způsob, jak si rychle a spolehlivě předávat důležité zprávy. V těch dobách si všimli holubů a zjistili, že mají jednu výjimečnou schopnost – ať jsou jakkoliv daleko od domova, dokážou se na své původní místo vždy vrátit. Víte, jakým způsobem holubi najdou cestu? I když nikdo přesně neví, jak to dělají, myslíme si, že si pamatují polohu Slunce a dokáží se orientovat podle magnetického pole Země. Holubi mají v sobě něco jako kompas, který je vždy bezpečně přivede zpátky domů.
Lidé brzy začali této schopnosti využívat a holuby cvičili jako pomocníky. Z těchto ptáků se brzy stali opravdoví hrdinové. Holubi byli cvičeni tak, aby přenášeli malé svitky papíru s důležitými zprávami – říkáme tomu "holubí pošta." A představte si, že tito poštovní holubi přenášeli zprávy mezi městy, vesnicemi, a dokonce i na bojištích během válek, kdy byla každá zpráva otázkou života a smrti. Nosili zprávy na místa, kam by se lidé sami dostávali velmi dlouho. Být takovým poštovním holubem bylo tedy velmi důležité a zároveň i nebezpečné. Tito ptáci létali statečně stovky kilometrů, přelétali přes hory a lesy, jen aby doručili zprávu tam, kam měli.
Jak šel čas, lidé vymysleli jiné způsoby, jak si rychle předávat zprávy. Objevily se poštovní vozy, pak telegraf, později telefon a nakonec i internet. Holubi, kteří po celou dobu věrně sloužili jako poslíčci, najednou ztratili práci. Po dlouhých letech, kdy jim lidé poskytovali přístřeší a potravu, už ztratili schopnost žít úplně volně v přírodě. Stali se z nich městští ptáci.
Představte si, že holubi generace po generaci vyrůstali s lidmi, a tak si na ně zvykli. V dnešní době už je pro ně přirozené hledat potravu tam, kde jsou lidé. Jenže jídlo, které si najdou v našich městech, jim často nedělá dobře.
A tak je dnes vídáme, jak posedávají na náměstích a v parcích, čekají na drobky, které jim někdo pohází. Pečivo ale holubům vůbec nesvědčí – je to podobné, jako kdybyste jedli celý den jen sladkosti nebo chipsy. Je to sice chutné, ale našemu tělu to nepřinese žádné vitamíny ani energii. Pečivo je pro holuby příliš slané a těžké a místo toho, aby jim dodalo sílu, jim spíš škodí. Holubi pak bývají nemocní a slabí, protože jim chybí výživná potrava, kterou by našli v přírodě. Z pečiva se jim dokonce může nafouknout bříško a způsobit bolest.
Možná si teď říkáte, jak bychom tedy holubům mohli pomoct, když už jsme z nich udělali ptáky měst a oni sami se k přírodě jen tak nevrátí. Pomáhat holubům můžeme tím, že jim budeme nabízet jídlo takové, které je pro ně vhodné a prospěšné. Holubi potřebují zejména různé druhy semínek. Například slunečnicová semínka, proso nebo oves jsou pro ně ideální. Když holubům nabídneme semínka, dodáme jim tím energii a živiny, které potřebují k tomu, aby zůstali zdraví a silní. Důležité je také vědět, že čím méně pečiva a zbytků po nás holubi dostanou, tím lépe pro ně – budou se pak snažit najít zdravější potravu a budou méně závislí na lidech.
Když si budete chtít hrát na malé ochránce ptáků, můžete připravit směs drobných semínek, kterou pak dáte na místo, kde se holubi často shromažďují. Kromě holubů tím potěšíte i další ptáčky, kteří si na semínkách také pochutnají.
A co říci na závěr? Holubi jsou skutečně výjimeční ptáci s bohatou historií a silnou vazbou na nás, lidi. Stali se z nich nejen obyvatelé měst, ale i naši malí a často přehlížení společníci. Tak až příště uvidíte holuba, vzpomeňte si na to, jaký velký příběh tento drobný ptáček nese. Možná si dokonce představíte, jak jeho prapředci létali s důležitými zprávami přes hory a údolí a přinášeli naději těm, kteří čekali na zprávu od svých blízkých.