Vysoko nad oblaky, kde se nebe dotýká slunce, žila Iris, kouzelná dívka s vlasy ve všech barvách duhy. Její dlouhé prameny se ve větru leskly jako kapky rosy, a kdykoli se na zemi objevila duha, znamenalo to, že Iris právě cestuje mezi světlem a deštěm. Byla rychlá jako větrný proud, hravá jako letní vlnky na jezerech a její smích zvonil jako kapky deště na okap.

Jednoho dne se Iris zastavila na nejvyšším oblaku a zahleděla se dolů na lidský svět. Děti běhaly po loukách, lidé se smáli, tančili, ochutnávali dobroty a objímali se. Všechno vypadalo tak kouzelně a naplněné radostí.

"Ach, jak ráda bych si to vyzkoušela!" povzdechla si Iris.

Daleko v modrých hlubinách oceánu, kde paprsky slunce sotva doléhají, žila mořská panna jménem Melora. Měla růžové vlasy, dlouhý, modrý třpytivý ocas a byla velmi zvědavá na každý kout podmořského světa. Byla to průzkumnice, která denně plavala hluboko v oceánu a objevovala kouzelné podvodní světy! Prozkoumala korálové útesy, hledala skryté poklady...

Sofie byla úplně obyčejná dívka. Milovala své plyšové medvídky, ráda si hrála na zahradě, a každý večer jí maminka četla pohádku. Jediné, co bylo na Sofii zvláštní, byly její sny. Každou noc se jí zdály ty nejkrásnější a nejveselejší sny, a ještě nikdy se jí nezdálo nic strašidelného.

Na okraji hlubokého lesa, tam, kde se sníh kupil do větších a větších závějí, leželo starobylé jezero. Bylo zvláštní – jeho hladina ještě nikdy neroztála, ani v nejteplejších dnech léta. Lidem z nedaleké vesnice z toho šla hlava kolem. Měl to snad na svědomí příroda, nebo nějaké prastaré kouzlo? Nikdo nevěděl jistě, ale každá rodina měla o jezeře...

V malém přímořském městečku bydlela holčička jménem Terezka. Bylo jí osm let a milovala moře. Každý den sedávala na molu a představovala si, jaké to je být rybou, plavat mezi korály a objevovat tajemství hlubokého oceánu. "Ach, jak ráda bych se podívala na dno moře," povzdychla si jednou. 

Jednoho krásného letního rána se Sněhurka probudila s úsměvem na rtech. Slunce svítilo, ptáčci zpívali a v lesním domečku bylo veselo. Trpaslíci právě dokončovali snídani, když Sněhurka radostně oznámila:

"Co kdybychom si udělali výlet do přírody a přespali pod širým nebem? Můžeme jít kempovat!"